Lucie Máčiková

"Dopisuji v současnosti dizertační práci, ale zjistila jsem, že mi svět vědy nevyhovuje. Původně jsem studovala biotechnologii léčiv, doktorát jsem dělala o iontových kanálech, ale chtěla jsem se vrátit k výrobě. Výsledek vědecké práce je totiž publikace – absolutně nemateriální a dlouhodobá věc. Došla jsem si k tomu, že potřebuji počitatelný výsledek své práce. Snažím se totiž vždy vše dokončit. A dokončit to co nejdříve. Ale u vědeckého článku se bohužel nedá jen tak sednout, udělat rešerši informací a sepsat ho. Jedna studie pro mě znamenala téměř tři roky intenzivní, dennodenní práce. A pak může vyjít článek jiného vědeckého týmu, přinést nové poznatky, a vy můžete v podstatě začínat znovu. Po nějaké době jsem si uvědomila, že potřebuji dělat něco, co bude alespoň částečně hmatatelné a kde si člověk může vytyčit nějaké krátkodobé a střednědobé cíle a sledovat jejich naplňování."

"Narazila jsem na junior program HOPI a při výběrovém řízení se ujistila, že logistika není jen o tom, že by člověk řešil jen příjem a expedice. Je kolem toho spoustu dalších procesů, které musíte řídit. Týkají se IT, komunikace se zákazníky nebo jištění a kontroly kvality. Budu tak moci nahlédnout do různých odvětví. Zatím si říkám, že jako povahou puntičkář bych se asi hodila na pozici kvalitáře, člověka který dodržuje, že všechny procesy jsou prováděny podle předpisů. Aby bylo možné dodržet stejnou kvalitu napříč všemi pracovišti i státy. Na HOPI mne zaujalo právě i to, že je to mezinárodní firma. A že se člověk v rámci junior programu na několik týdnů podívá do jedné ze zahraničních poboček. S tím je pro mě spojená i výzva rozšířit si jazykovou výbavu o jeden z východoevropských jazyků. A už jsem vlastně začala – věděla jsem, že ve skladech HOPI pracuje hodně rusky a ukrajinsky mluvících lidí, a tak jsem si před nástupem dala za cíl naučit se pro začátek azbuku."